**************************************Největší Gothic 3 galerie ****************************************

Povídky

Vzpomínání Akila na dětství

13. listopadu 2006 v 13:46 | Rodrigo and Raven
Slunce pálilo. Bylo sotva deset hodin a už se nedalo na poli vydržet. Vzduch se ani nepohnul. Ptáci nebyli skoro vůbec slyšet a ve vzduchu byl cítit pot mužů, dřejících se na poli.
Akil přemýšlel. Má poslat farmáře pryč z pole, nebo je nechat ať pracují. Nakonec v něm zvítězil odpočinek. A stejně, když si teď dáme odpočinek, tak to odpoledne taky stihneme, když trochu zabereme.
"Chlapi konec, doděláme to až odpoledne," zavolal.
Od cesty zaslechl kroky těžkých bot a mnoho hrubých hlubokých hlasů. Při těchto známých zvucích si vzpomněl na své dětství. Mysl se mu propadla do minulosti, do doby kdy ještě byl malý kluk. Začal vzpomínat.
Ten den bylo také takové horko. Nikomu se nechtělo pracovat a všude vládla unavená nálada. Stejně jako dnes. Ve chvíli kdy slunce stálo skoro nejvýše a měla začít polední přestávka, přišli oni.Ti kteří se nechali oslovovat strážci zákona, ti kteří měli pomáhat lidem a dodržovat zákon, ti kteří pobili všechny, kteří se jim postavili do cesty a říkali jim do očí pravdu a ti kteří se vždy odvolávali na krále. Městská stráž.
On byl ještě malý kluk. Seděl na lavičce ve stínu domu a díval se jak otec a dědeček pracují. Když přišli vyšel jim dědeček vstříc. Byl hlavou rodiny. Vše vyřizoval jen on, i když za nějakou dobu to měl převzít Akilův otec. Děda na stráže hned vyjel, když se setkali.Akil si dobře vzpomínal co říkal.
"Už jste tu zase. Vždyť jste tu byli vybírat předminulí měsíc. Já nic nemám a nic vám už ani nedám," to říkal jeho prarodič rozzlobeným hlasem. Stráže s ním chvíli vyjednávali, ale když zjistili, že to nepomáhá pohrozili silou. Vůbec to nepomohlo spíše naopak, protože děda se rozmáchl a udeřil velitele stráží. Velitel se zapotácel a ustoupil o pár kroků. Ostatní strážní se hned na útočníka vrhli.
Jediný kdo dědovi šel na pomoc byli dva bratři, jeho staří známí. Proti přesile ale neměli dlouho šanci. Stačilo, aby zbytek farmy pomohl a bylo by rozhodnuto, ale nikdo se neodvážil. Potom jsem už jen zahlédl dědečka, jak jej táhli v bezvědomí pryč a jeho přátele, kteří ho následovali svázaní v poutech. Stráže pak pohrozili, že jestli tu na farmě vypukne něco podobného, tak ji vypálí. Dědečka ani jeho přátele jsem už nikdy neviděl. Otec se k tomu nevracel a já neměl odvahu, se pak ještě třeba na něco zeptat.
Akil se zase přenesl do přítomnosti. Kroky a hlasy už byly blízko. Dnes to nebude stejné jako vždy, pomyslel si, podíval se na vidle zabodnuté vedle sebe do země a sevřel motyku pevněji v rukou.

Město zlodějů

13. listopadu 2006 v 13:45 | Rodrigo and Raven
Khorinis se v záři zapadajícího slunce naposledy zaleskl a pak pohasl. Teď už ho osvětlovalo jen světlo měsíce, který pomalu stoupal na oblohu.
Každý věděl, že v tomto městě žilo mnoho obchodníků, vážených měšťanů, byl zde soudce, sídlili tu paladinové. V přístavu se stále něco dělo, připlouvali sem další a další lodě se zbraněmi, látkami, dokonce i s magickou rudou. Takto ho znali všichni lidé, ale jen zloději a pár lidí vědělo, že je to město zlodějů a vrahů. S příchodem noci začal jejich život.
Ze stínu uličky vyběhla jakási temná postava a schovala se ve stínu kovářova domu. Všude bylo ticho, které bylo přerušované jen občasnými kroky stráží, chodících po ulicích. Postava se podél zdi připlížila ke dveřím. Otevřela je tak lehce, jako by byli otevřené nebo od nich měla klíč. Noční klid prořízlo zaskřípání. Na rohu se ozvali rychlé kroky. Světlo pochodně osvětlilo okolní domy.
"Hej kdo tam je!" ozval se mužský hlas.
Nikdo se neozval.
Strážný se rozešel ke dveřím. Po pár krocích se zastavil a zapotácel. Pak spadl na zem a zůstal ležet. Ze stínů dveří se vynořila postava s kápí. V ruce držela lehkou kuš. Zašlápla skomírající světlo pochodně, která už stejně na dlažbě dohořívala. Pohlédla na muže a zamumlala si pro sebe: "Škoda, že musel umřít, mohl ještě dlouho žít. Nevěděl, že mě měl nechat. Co se dá dělat."
Vrah se otočil a vešel do otevřených dveří. Teď už ho nemohlo nic zastavit. Po chvíli se vrátil. Zavřel za sebou dveře.
"Tak a teď nebude mít nikdo podezření a ještě to bude vypadat na sebevraždu.," řekl směrem k domu.
Zpoza domu se vynořil další člověk. Vrah se otočil a rozešel se k němu.
"Je to udělaný?"
"Ano, ale připletl se tam jeden strážnej, tak jsem ho musel odstranit," odpověděl vrah.
"To není zrovna nejlepší." řekl ten druhý.
Po chvilce dodal: "Nemáme moc času, musíme toho ještě hodně zvládnout.
S tímto se oba vrahové rozešli a za chvíli zmizeli každý ve tmě.
Během noci byl vyhlášen poplach, potom co jedna hlídka našla mrtvého strážce.
Ráno se pak rozlétla zpráva, že kovář spáchal sebevraždu. Všichni tomu věřili a jen málo lidí přemýšlelo o tom, že to nebyla sebevražda, ale dokonalá vražda.

Psaní povídek

13. listopadu 2006 v 13:44 | Rodrigo and Raven
Napište nějakou povídku ze světa Gothicu a my ji zde uveřejníme. Povídky posílejte na eberhartt@seznam.cz. Prozatím si můžete přečíst povídky, které jsem napsal já, doufám, že se vám budou líbit. Ke každé povídce se můžete vyjadřit v komentáři, který je u dané povídky.
 
 

Reklama